Inhalace

Již před více než 4 000 lety se při různých potížích dýchacích cest využívalo blahodárných účinků inhalace. Tehdy k tomuto účelu sloužily především páry mořské vody nebo dýmy z nejrůznější bylinek, v nichž se naši předkové orientovali opravdu dobře. Inhalace jako léčebná procedura, se kterou se dnes můžeme setkat, však vznikla až o mnoho let později, v roce 1829, kdy byly sestrojeny první inhalační přístroje.

V lázních se k inhalování používají nejčastěji minerální vody, a to buď samotné, nebo obohacené o další látky pozitivně ovlivňující zdravotní stav pacienta. Účinky vdechovaných par záleží samozřejmě na konkrétním složení minerální vody.

Některé z nich mají protizánětlivý účinek, jiné zvlhčují hleny a usnadňují jejich vykašlávání či zvyšují průtok zánětem postiženou trubicí, a tak dochází k odplavování toxických látek. Důležité jsou však nejen vlastnosti minerální vody či obecně vdechovaného aerosolu, ale rovněž velikost rozptýlených částic, délka procedury i technika vdechování.